en
Vesmír objevů - S01E06
Před 100 miliony let byly lesy plné života, byl to věk dinosaurů. Dodnes se stromy brání zranění vylučováním pryskyřice. Ta postupně za miliony let zkamení do jantaru, ve kterém jsou uvízlé kusy hmyzu a podobně a badatele je rádi zkoumají. Pro odborníky jsou pozůstatky hmyzích těl jakýmsi svatým grálem - díky dokonalému zachování i těch nejmenších detailů - struktury křídel a podobně. Většina zkamenělin se nachází stlačená ve vrstvách horniny, jantar naopak uchovává vše v původním tvaru. Existují různé barvy jantaru - v závislosti na lokaci, některé cestují oceánem dlouhé vzdálenosti. Kousky jantaru se extrahují ručně a opatrně z mnohem většího kusu uhlí. Paleontologie je podle jednoho odborníka zázrakem nízké pravděpodobnosti. K tomu, že se vůbec najdou kusy jantaru s pozůstatky hmyzích těl, vede velice dlouhá cesta. Zachovalé kusy jantaru se nakonec vyleští, aby se nerozpadal. Z kousků také mohou provést rentgenový snímek. V Myanmaru se těží jantar burmit už 2000 let. Vědci se o jantar z doby křídy zajímají jen pár desetiletí. Jednou za čas se v těchto kusech pryskyřice najde něco neobyčejného - například špička dinosauřího křídla z doby před 99 miliony let. Vypovídá něco o vývoji peří, které v průběhu času dostalo komplexnější strukturu. V jantaru se našly i vzorky zbarvení, které ve fosilních nálezech nelze identifikovat. Našel se také část kůže plaza, patrně gekona, nebo vzorky plžů. Někdy se najdou vzorky bezobratlých, kteří pak vyhynuly a dnes je není snadné rozpoznat. Odborník v jantaru našel 99 milionu let starý vzorek ocasu savce - nejstarší nález savce z fosilního záznamu. Jeho kolega byl ze vzorku také nadšený - zachování srsti a kůže. Vydali se zkoumat další identifikaci druhu, na chloupcích jsou další broučci - zákeřníci - a také pyl, což dále usnadňuje zařazení vzorku. Po použití rentgenového CT však nenašli žádné kosti. Samotná fosilie je velice plochá. Mohl to být maličký savec, který se v kusu mízy zachytil ocasem, zvíře se možná vysvobodilo, ale kůže se srstí tam uvízla. Přesný druh savce se asi nikdy nezjistí. Rozříznutí jantaru je až nejzazší možnost. Jantar se zkoumá také na základě pružného nebo nepružného rozptylu světla. Pomocí této techniky lze určit typ vazeb ve vzorku. Druh a čeleď tohoto savce s největší pravděpodobností neexistuje. Po vyhynutí dinosaurů (asi 66 mil. let) došlo k naprosté restrukturalizaci druhů. Nejstarší srst ve vzorku byla dosud 55 milionů let, tento je 99 milionů let starý. Vzorky slouží ke zpětnému náhledu na celé ekosystémy.
More informationEpisodes
Vesmír objevů - Season 1Vesmír objevů - S01E04
Biologická válka. Dokument Austr. (2019). Vydejte se na poutavou cestu vědou, vesmírem a technologiemi, během níž odhalujte převratné objevy minulosti i odvážné vize budoucnosti...
Vesmír objevů - S01E05
Jaderná energie má zmírnit dopady nárůstu skleníkových plynů. Kolem roku 2050 poroste teplota asi o 1,5 stupňů, do roku 2010 asi o 3 stupně. Tyto změny se zdají nezvratné. Hladiny oceánů mají vzrůst asi o 50 centimetrů. Dalším problémem je i okyselování oceánů. Naplňují se momentálně ty nejhorší scénáře. Je potřeba omezit fosilní paliva a skleníkové plyny. Znečišťování ovzduší má přímý dopad na obyvatele, například statisíce nemocných v Indii a miliony trpících astmatem. Většina modelů klimatu počítá s vymíráním druhů asi o 10 procent do konce století, a to jen vlivem nárůstu teploty. Nepočítá to však s dalšími vlivy - například odlesňování - a kaskádami vlivů, kdy vymřou další závislé druhy. Zvyšování teploty také sníží úrodnost o několik procent, v Africe bude stále větší nedostatek vody. V Austrálii je také špatné hospodaření s vodou. Do roku 2050 má být na Zemi asi 10 miliard obyvatel, takže je potřeba řešit zemědělství a zvýšení produkce potravin, nejen zdroje energie. Jaderné technologie mohou dekarbonizovat celá průmyslová odvětví za využití malého množství energie a místa. Nahradit se musí nejen uhlí, ale také ropa. Malé reaktory lze umístit kamkoli, na rozdíl od obnovitelných zdrojů - soláry, geotermální, vodní - takže je nutné náročně vybudovat přenosovou síť. Navíc jaderné reaktory mohou pracovat na vyšší teplotě, což je důležité pro průmyslové procesy. Jaderná energie zajišťuje kompaktní systém, který dokáže využít existující infrastrukturu. Dodavatelé jaderné technologie mají dobrý odbyt - včetně Ruska, Kanady nebo Jižní Koreje. Například v Koreji je většina obyvatel pro jadernou energii. Německo utratilo statisíce miliard eur za přechod na obnovitelné zdroje, ale zároveň vůbec nesnížilo emise, naopak kvůli zavržení jaderné energie emise mírně stoupají. Rozvojové země zavádějí jadernou energii daleko rychleji než některé rozvinuté. Bezpečnost jaderných reaktorů je dnes také mnohem lepší, je důležité kontrolovat výrobní proces. Novým posunem je recyklace jaderného odpadu na nové zdroje energie. Palivové tyče se promění na elektrolyt, proženou se elektřinou a pak se z nich mohou vytvářet nové zdroje energie. Štěpný odpad pak má poločas rozpadu jen třicet let. Vědec z Austrálie říká, že politici poslouchají vědce čím dál míň, ale odborníci se prý musí snažit být slyšet. Vzhledem k vývoji klimatických změn prý není jiná cesta, tuto technologii opravdu Země potřebuje. Jadernou energii je nutno oddělit od debaty ohledně jaderných zbraní. Lidé stále mají předsudky, ale některé země jsou tahouny ve vývoji - Británie nebo Finsko - jaderná energie neznamená opuštění ekologických snah. Na rozdíl od jaderné energie se vodík obtížně převáží. Nemohl by stávající energie nahradit zcela, jen je ho možné přidat ke spektru využívaných zdrojů. V současnosti se zkoumá využití fúzní technologie - plazmatické elektrárny možná budou existovat již po roce 2040.
Vesmír objevů - S01E06
Vesmír objevů - S01E06
Před 100 miliony let byly lesy plné života, byl to věk dinosaurů. Dodnes se stromy brání zranění vylučováním pryskyřice. Ta postupně za miliony let zkamení do jantaru, ve kterém jsou uvízlé kusy hmyzu a podobně a badatele je rádi zkoumají. Pro odborníky jsou pozůstatky hmyzích těl jakýmsi svatým grálem - díky dokonalému zachování i těch nejmenších detailů - struktury křídel a podobně. Většina zkamenělin se nachází stlačená ve vrstvách horniny, jantar naopak uchovává vše v původním tvaru. Existují různé barvy jantaru - v závislosti na lokaci, některé cestují oceánem dlouhé vzdálenosti. Kousky jantaru se extrahují ručně a opatrně z mnohem většího kusu uhlí. Paleontologie je podle jednoho odborníka zázrakem nízké pravděpodobnosti. K tomu, že se vůbec najdou kusy jantaru s pozůstatky hmyzích těl, vede velice dlouhá cesta. Zachovalé kusy jantaru se nakonec vyleští, aby se nerozpadal. Z kousků také mohou provést rentgenový snímek. V Myanmaru se těží jantar burmit už 2000 let. Vědci se o jantar z doby křídy zajímají jen pár desetiletí. Jednou za čas se v těchto kusech pryskyřice najde něco neobyčejného - například špička dinosauřího křídla z doby před 99 miliony let. Vypovídá něco o vývoji peří, které v průběhu času dostalo komplexnější strukturu. V jantaru se našly i vzorky zbarvení, které ve fosilních nálezech nelze identifikovat. Našel se také část kůže plaza, patrně gekona, nebo vzorky plžů. Někdy se najdou vzorky bezobratlých, kteří pak vyhynuly a dnes je není snadné rozpoznat. Odborník v jantaru našel 99 milionu let starý vzorek ocasu savce - nejstarší nález savce z fosilního záznamu. Jeho kolega byl ze vzorku také nadšený - zachování srsti a kůže. Vydali se zkoumat další identifikaci druhu, na chloupcích jsou další broučci - zákeřníci - a také pyl, což dále usnadňuje zařazení vzorku. Po použití rentgenového CT však nenašli žádné kosti. Samotná fosilie je velice plochá. Mohl to být maličký savec, který se v kusu mízy zachytil ocasem, zvíře se možná vysvobodilo, ale kůže se srstí tam uvízla. Přesný druh savce se asi nikdy nezjistí. Rozříznutí jantaru je až nejzazší možnost. Jantar se zkoumá také na základě pružného nebo nepružného rozptylu světla. Pomocí této techniky lze určit typ vazeb ve vzorku. Druh a čeleď tohoto savce s největší pravděpodobností neexistuje. Po vyhynutí dinosaurů (asi 66 mil. let) došlo k naprosté restrukturalizaci druhů. Nejstarší srst ve vzorku byla dosud 55 milionů let, tento je 99 milionů let starý. Vzorky slouží ke zpětnému náhledu na celé ekosystémy.
About show
Před 100 miliony let byly lesy plné života, byl to věk dinosaurů. Dodnes se stromy brání zranění vylučováním pryskyřice. Ta postupně za miliony let zkamení do jantaru, ve kterém jsou uvízlé kusy hmyzu a podobně a badatele je rádi zkoumají. Pro odborníky jsou pozůstatky hmyzích těl jakýmsi svatým grálem - díky dokonalému zachování i těch nejmenších detailů - struktury křídel a podobně. Většina zkamenělin se nachází stlačená ve vrstvách horniny, jantar naopak uchovává vše v původním tvaru. Existují různé barvy jantaru - v závislosti na lokaci, některé cestují oceánem dlouhé vzdálenosti. Kousky jantaru se extrahují ručně a opatrně z mnohem většího kusu uhlí. Paleontologie je podle jednoho odborníka zázrakem nízké pravděpodobnosti. K tomu, že se vůbec najdou kusy jantaru s pozůstatky hmyzích těl, vede velice dlouhá cesta. Zachovalé kusy jantaru se nakonec vyleští, aby se nerozpadal. Z kousků také mohou provést rentgenový snímek. V Myanmaru se těží jantar burmit už 2000 let. Vědci se o jantar z doby křídy zajímají jen pár desetiletí. Jednou za čas se v těchto kusech pryskyřice najde něco neobyčejného - například špička dinosauřího křídla z doby před 99 miliony let. Vypovídá něco o vývoji peří, které v průběhu času dostalo komplexnější strukturu. V jantaru se našly i vzorky zbarvení, které ve fosilních nálezech nelze identifikovat. Našel se také část kůže plaza, patrně gekona, nebo vzorky plžů. Někdy se najdou vzorky bezobratlých, kteří pak vyhynuly a dnes je není snadné rozpoznat. Odborník v jantaru našel 99 milionu let starý vzorek ocasu savce - nejstarší nález savce z fosilního záznamu. Jeho kolega byl ze vzorku také nadšený - zachování srsti a kůže. Vydali se zkoumat další identifikaci druhu, na chloupcích jsou další broučci - zákeřníci - a také pyl, což dále usnadňuje zařazení vzorku. Po použití rentgenového CT však nenašli žádné kosti. Samotná fosilie je velice plochá. Mohl to být maličký savec, který se v kusu mízy zachytil ocasem, zvíře se možná vysvobodilo, ale kůže se srstí tam uvízla. Přesný druh savce se asi nikdy nezjistí. Rozříznutí jantaru je až nejzazší možnost. Jantar se zkoumá také na základě pružného nebo nepružného rozptylu světla. Pomocí této techniky lze určit typ vazeb ve vzorku. Druh a čeleď tohoto savce s největší pravděpodobností neexistuje. Po vyhynutí dinosaurů (asi 66 mil. let) došlo k naprosté restrukturalizaci druhů. Nejstarší srst ve vzorku byla dosud 55 milionů let, tento je 99 milionů let starý. Vzorky slouží ke zpětnému náhledu na celé ekosystémy.